Co je homeopatie a jak fungují homeopatika?

Již od nepaměti se lidé snaží využívat k léčení přírodních sil. Kdo by neznal působení léčivých bylin, blahodárné působení tvarohových či bahenních obkladů a zábalů při zánětlivých onemocněních, zklidňující a hojivý účinek včelího medu naneseného na popálenou pokožku nebo imunitní systém posilující Priessnitzovy či Kneippovy koupele. Za každým léčivým účinkem, ať se jedná o lék připravovaný z přírodních či chemických látek, bylinný nálev nebo léčivý pramen, je třeba vidět působení sil. Živoucích sil přírody na životní sílu člověka (homeopaté ji nazývají dynamis), která byla z nějakého důvodu oslabena a kterou je třeba vhodně zvolenou léčbou uvést zpět do harmonické rovnováhy, což se navenek projeví jako uzdravení. Tezi o působení sil v léku formuloval již před pěti stoletími jeden z nejvýznamnějších učenců a lékařů středověku Paracelsus takto: „Co zuby žvýkají, není lék. Nikdo nemůže vidět lék, neboť lék nespočívá v hmotě, nýbrž v síle!“

Homeopatické přípravky působí léčivými silami přírody. Základem jejich účinku je příroda sama, říše minerální, rostlinná nebo živočišná, podle toho jaká látka byla použita pro přípravu homeopatika. Výchozími substancemi pro přípravu homeopatik mohou být například kovy, minerály, nejrůznější rostliny, živočichové či jejich produkty, například včelí jed, kyselina mravenčí a mnoho dalších. Zvláštní způsob přípravy těchto léků umožňuje plné rozvinutí léčivých schopností použitých přírodních substancí. Homeopatie má svoje nadšené stoupence i zaryté odpůrce. Stoupenci se rekrutují především z řad jejích uživatelů, kteří se vlastní zkušeností přesvědčili o úžasném působení homeopatik. Odpůrci naproti tomu zastávají názor, že cukrové kuličky bez obsahu účinných látek prostě nemohou působit jinak než jako pouhé placebo. Bohužel při tom zcela přehlížejí informační složku homeopatik, tedy léčivou informaci zachycenou na nosičích informace, na cukrových globulích nebo alkoholu. Zarputile trvají na argumentu, že nepřítomnost účinné látky je dostatečným důkazem zcestnosti celého konceptu homeopatie. Mnozí dokonce nazývají homeopatii šarlatánstvím a podvodem. Přitom si ale tito kritikové kupují každý den ranní noviny, aby si přečetli nové informace. Jenže jak se liší chemicky dnešní noviny od včerejších nebo těch z minulého týdne? Podrobíme-li jednotlivé výtisky chemické analýze, výsledek bude vždy stejný: jen papír a tiskařská čerň. Jinak žádný rozdíl. Jediné, čím se jednotlivé výtisky od sebe liší, jsou informace, které obsahují. U homeopatik je to podobné. Chemicky nic než cukr nebo alkohol, avšak na informační úrovni jsou mezi jednotlivými přípravky obrovské rozdíly. Je na každém z nás, zda koncept homeopatické léčby, tedy léčby léčivými informacemi, přijme nebo odmítne. Homeopatická hostina je připravena, tabule prostřena. Zda přijmete toto pozvání či nikoli, to záleží už jen a jen na vás.

Jak chápat homeopatii?

Homeopatie je přírodní léčebná metoda, navíc metoda celostní, která vnímá a léčí pacienta jako celek, jako jedinečnou bytost. Základem homeopatie je takzvaný princip podobnosti. Ten říká, že podobné se léčí podobným. To znamená, že látka, která je schopna vyvolat jisté příznaky, je-li zpracována do podoby homeopatického léku, nabývá schopnosti léčit nemoci, které se projevují podobnými symptomy. Uveďme si několik příkladů. Při loupání a krájení cibule jsou naše sliznice v nose a také oči drážděny uvolňujícími se silicemi. Oči slzí, v nose se začne tvořit nosní sekret. Často musíme přerušit práci, abychom si důkladně vyčistili nos. Příznaky vyvolané dráždivými silicemi jsou tedy velmi podobné klasické rýmě. Toho se v homeopatii využívá k léčbě rýmy právě přípravkem připravovaným z cibule – homeopatikem Allium cepa. Otrava arzénem poskytuje zase jiný obraz symptomů, ve kterých převládá průjem, zvracení, pálivé bolesti a vnitřní nepokoj, který se projevuje přecházením po místnosti nebo zmítáním se na lůžku a častým nervózním usrkáváním vody, aniž by postižený měl potřebu opravdu se napít. Postihne-li nás onemocnění projevující se těmito symptomy, například střevní chřipka nebo třeba otrava zkaženou rybou, bude s velkou pravděpodobností homeopatický lék Arsenicum album připravovaný z arzénu přípravkem, které tyto potíže vyléčí: rychle, účinně a přitom zcela bezpečně, tedy bez jakýchkoli nežádoucích vedlejších účinků. Uveďme ještě dva příklady ilustrující homeopatický princip léčení podobného podobným, latinsky similia similibus curentur. Na úbočích islandské sopky Hekla rostou na zvětralé lávě traviny, které spásají ovce. Farmáři si povšimli, že na kostech těchto ovcí se často vyskytují nejrůznější výrůstky. A je to právě homeopaticky zpracovaná láva z této sopky, která se pod názvem Hekla lava používá velmi úspěšně k léčení patních ostruh a dalších výrůstků na kostech. Toto homeopatikum může dokonce pomoci i při rakovině kostí. Pokožka některých jedinců reaguje velmi citlivě na sluneční záření. Objevují se zarudnutí, puchýře a spáleninám podobné symptomy. Homeopatikum Sol tyto potíže léčí a může se podávat i preventivně. Homeopatikum Sol je unikátní v tom, že se připravuje ze slunečního světla: v ranních nebo dopoledních hodinách se na Petriho misku s mléčným cukrem soustředí pomocí lupy světelné paprsky a takto roztavená laktóza se poté rozpustí v alkoholu a dále homeopaticky zpracovává, tedy postupně ředí a potencuje.

Při homeopatické léčbě je důležité uvědomit si, že každé onemocnění je individuální a projevuje se u každého jedince poněkud odlišným souborem symptomů. Proto je velmi důležité vnímat všechny příznaky onemocnění, nejenom ty nejvýraznější, které jsou pro dané onemocnění zcela typické. Ve schopnosti rozpoznat specifické příznaky onemocnění spočívá klíč k účinnosti i úspěšnosti homeopatické léčby. Požadavku individuálního přístupu k léčbě jsme přizpůsobili i koncept této rukověti. S její pomocí budete dosahovat vysoké úspěšnosti při homeopatické samoléčbě i při pomoci vašim dětem nebo příbuzným.

Jakou léčbu zvolit?

Při alopatickém způsobu léčby působí lék proti projevujícím se symptomům. Tento způsob léčby, latinsky per contraria, má svoje výhody i nevýhody. Výhodou bývá rychlý účinek a úleva při akutních stavech. Mezi hlavní nevýhody mohou patřit různé kontraindikace a vedlejší účinky, k jejichž potlačení je často zapotřebí další medikamentózní léčby. Také léčba chronických onemocnění nepatří rozhodně mezi silné stránky školské medicíny. Mnoho chronicky nemocných užívá každý den řadu léků, které jejich zdravotní stav udržují na přijatelné úrovni, aniž by však došlo ke skutečnému zlepšení jejich zdravotního stavu. Naopak, četné vedlejší účinky alopatických preparátů vyvolávají nezřídka další zdravotní komplikace, které musí být léčeny, přesněji řečeno potlačovány, dalšími medikamenty. Homeopatie naproti tomu směřuje svoje působení ke kořenu potíží a obnovuje harmonii organismu. To, že taková léčba probíhá bez vedlejších nežádoucích účinků, vyplývá ze samotné podstaty věci. V homeopatii rozlišujeme v zásadě tři hlavní postupy, které se mohou navzájem doplňovat. Konstituční léčba je hloubková a celostní a vyžaduje osobní pohovor pacienta s homeopatem, při kterém se stanoví celková anamnéza, tedy soubor informací o zdravotním stavu pacienta, rodinných příslušníků a dalších skutečnostech, které mohou mít přímý nebo zprostředkovaný vliv na zdravotní stav klienta. Poté je podán individuální konstituční homeopatický lék. Zásadou konstituční léčby je podávání jediného homeopatika ve vysoké potenci a pravidelné vyhodnocování změn zdravotního stavu pacienta. Směsi homeopatik a komplexní přípravky se při konstituční léčbě neuplatňují. Druhou možností je symptomatická léčba, při které se není třeba zabývat hloubkovou anamnézou. Homeopatikum se zde určí podle shody symptomů onemocnění s takzvaným obrazem léku, jak bude dále rozvedeno v kapitole Tři pilíře homeopatie. Tato kniha poskytuje jednoduché praktické návody právě pro využití symptomatické homeopatie při domácí samoléčbě. Symptomatická homeopatie využívá nezřídka i možnosti podávání více homeopatik současně, případně homeopatik komplexních (směsných). Pro úplnost uveďme ještě substituční homeopatii, kdy se pomocí homeopatických preparátů doplňují potřebné stopové prvky v organismu, přičemž se využívá synergických vztahů mezi homeopatiky. Tato možnost je organismu příznivější než doplňování chybějících elementů chemickými preparáty. Příkladem substituční homeopatie může být léčba chudokrevnosti v důsledku nedostatku železa. Homeopatické řešení spočívá v aplikaci přípravků Calcium carbonicum 5CH (3x5 globulí), Ferrum metallicum 5CH (3x5 globulí), Magnesium phosphoricum D6, tedy Schüsslerova sůl Nr.7 (5x1 tableta) a Cuprum metallicum 5CH 3x5 globulí denně. Tím se dosáhne zlepšení krvetvorby. Při této kůře trvající zpravidla 3-4 týdny se navíc dbá na stravu bohatou na kyselinu listovou (brokolice, salát, špenát a další listová zelenina.) Trpíte-li svalovými křečemi, typické jsou například v noční křeče v lýtku, pak použijte substituční homeopatickou léčbu homeopatiky Magnesium phosphoricum (Schüsslerova sůl Nr.7) a Cuprum metallicum 5CH. První týden užívejte homeopatika každý večer, druhý týden každý druhý večer a poté podle situace, zpravidla 1-2x týdně. Po vymizení potíží léčbu ukončíte.

Tři pilíře homeopatie

Kromě již zmíněného zákona podobnosti, který říká, že podobné se léčí podobným, musíme ještě zmínit další dva pilíře homeopatie. Jedná se o zkoušení léků a jejich potencování. Aby bylo možno v praxi využívat zákona podobnosti, bylo zapotřebí vyzkoušet řadu substancí, které jsou schopny vyvolat u zdravých jedinců příznaky otravy. Dobrovolníkům, takzvaným proverům, je při zkoušení léků podáno jisté množství toxické látky, které sice nemůže ohrozit jejich životy nebo trvale poškodit zdraví, je však dostatečně velké na to, aby vyvolalo příznaky otravy, což se projeví specifickými symptomy. Tyto příznaky se pečlivě zapisují a ty, které zaznamenala většina proverů, jsou považovány za ověřené a jsou zaneseny do homeopatické materie mediky jako takzvané obrazy léků. Obraz léku je tedy soubor symptomů, které daná substance ve své koncentrované formě, případně ve vysoké potenci (viz dále) vyvolává u jinak zdravého jedince.

K tomu, aby bylo možno těchto poznatků prakticky využívat při léčbě nemocí, je ovšem zapotřebí eliminovat jedovatost těchto látek, přitom však musí být zachována jejich léčebná síla, tedy jejich účinnost. Toho se dosahuje v průběhu přípravy homeopatických léků postupným ředěním, potencováním a dynamizováním. Slovo dynamizování se svým základem odvozuje od slova dynamis, životní síla, a označuje postup, kterým se přírodní látka zpracovává, aby se rozvinula její informační složka a původní látka se stala využitelnou pro homeopatickou léčbu. Abychom tuto pasáž více ozřejmili, podívejme se, jak se homeopatika připravují. Jako příklad může posloužit velmi často užívané homeopatikum Belladonna v decimálním (desetinném) ředění. Výchozím materiálem je šťáva vylisované z nadzemní části rostliny rulíku zlomocného (Atropa belladonna). Tuto šťávu, takzvanou matečnou tinkturu, označují homeopaté symbolem Bel Ø. Pro přípravu první potence se použije jeden díl matečné tinktury a devět dílů 60% alkoholu. Roztok se naplní do lahvičky s korkovým nebo šroubovacím uzávěrem tak, aby lahvička byla naplněna maximálně do 2/3 svého objemu. Poté se s lahvičkou 12x udeří do korkové desky nebo koženého polštářku. Tím se kapaliny dokonale promísí a vzniklý roztok se označí jako potence D1. Z tohoto roztoku se použije opět jeden díl, doplní devíti díly alkoholu a analogicky se dynamizuje dvanácti údery o podložku. Tím jsme získali potenci D2, ve kterém je již jen pouhé 1% z původní matečné tinktury. Analogickým postupem získáme potence D3, D4 a další.  V konečné fázi přípravy se tímto roztokem pomocí rozprašovače ovlhčí cukrové kuličky (globule) a po jejich oschnutí je příprava homeopatika ukončena a globule se balí do spotřebitelských obalů.  Na homeopatických přípravcích je pozoruhodné to, že čím vyšší je potence, tedy čím menší je obsah původní účinné látky, ale čím větší je počet kroků, vedoucích k tomuto ředění, tím účinnější je homeopatikum. Síla účinku vzrůstá tak významně, že v dnešní době se zkoušení nových látek již neprovádí při provingu za použití koncentrovaných látek či matečných tinktur, nýbrž právě za použití jejich vysokých potencí (D 200 a vyšších). V homeopatii existuje ještě ředění centesimální označované písmenem C, případně CH, (centesimal Hahnemanni), které je původním ředěním, které používal zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann (1755-1843). Při tomto ředění se používá 1 díl matečné tinktury a 99 dílů alkoholu a také další ředění probíhá v poměru 1:99. Potence označovaní 1C tedy představují 1% roztok, potence 2C obsahují už jen 0.01% matečné tinktury. V centesimálním ředění jsou běžné potence 5C, 9C, 15C, 30C a 200C. Vyšší potence centesimálního ředění bývají označovány písmenem M, tedy římskou číslicí 1000. Ředění 1M znamená totéž co 1000C, 5M pak 5000C atd. Pro úplnost je třeba zmínit ještě ředění 1:50 000 označované jako LM nebo Q potence.

Homeopatie léčí příčiny potíží

Odstranit nepříjemné stavy – bolesti, závratě, křeče, kašel a mnohé další – lze v podstatě dvěma způsoby: potlačením těchto příznaků, často aniž by se hledala jejich skutečná příčina, nebo vyléčením onemocnění, po kterém pak bolesti zmizí automaticky, protože se jako signály upozorňující na onemocnění organismu staly přebytečnými. Podobně jako když dolijeme do motoru chybějící olej, zhasne sama od sebe kontrolka mazání na palubní desce automobilu, tak po odstranění příčiny vzniku symptomů (vyléčení nemoci) zmizí i průvodní jevy ochoření. Homeopatie léčí příčiny potíží a přivádí organismus do rovnovážného a harmonického stavu, který nazýváme zdravím. V tom spočívá její největší výhoda ve srovnání s alopatickými postupy, které se často spokojují s pouhým potlačením nepříjemných stavů. Vyléčení nemocného organismu můžeme přirovnat k dolití chybějícího oleje do motoru, čímž se odstraní příčina, proč se rozsvítila kontrolka mazání, proč se objevil symptom. Pouhé potlačení bolestí analgetiky by v dané analogii znamenalo jen vyšroubování kontrolní svítilny z palubní desky auta. Výsledek je sice zdánlivě stejný – kontrolka opravdu zhasne, symptom je potlačen a vše je jakoby v pořádku. Jak daleko však s tímto přístupem dojdeme, než na něj „dojedeme“, to ať posoudí každý sám.

Podávání homeopatických přípravků

Globule (kuličky) homeopatických přípravků jsou vyrobeny z třtinového a mléčného cukru. Homeopatika nemají žádné vedlejší účinky a jsou vhodná pro všechny pacienty včetně nastávajících či kojících maminek a dětí od prvních dnů života. Při podávání homeopatik nehraje roli, kolik globulí aplikujeme. Podstatná je četnost podání, tedy jak často homeopatika aplikujeme. Při homeopatické samoléčbě se nejčastěji uplatňují homeopatika v nízkých nebo středních potencích, tedy D4 až D30, případně 4C až 15C, případně i 30C. Obvyklá dávka homeopatik v těchto potencích je 3-5 globulí nebo 10 kapek kapalného homeopatika 2-4x denně. Homeopatický přípravek je třeba před polknutím podržet po určitou dobu v ústech a nechat volně rozplynout. Homeopatický přípravek ve formě tablet je ale možno aplikovat i polknutím se zapitím čistou vodou. Existují i homeopatika ve formě čípků, například Viburcol nebo dříve Spascupreel S používaný pro léčbu křečí hladké svaloviny dutých orgánů (žaludku, střev, žlučníku, dělohy a vývodných močových cest). Při podání homeopatik ve formě globulí a kapek je důležité, aby v ústech nebyly zbytky jídla, zubní pasty, kávy a mentolu. Nečistoty a aromatické látky mohou totiž účinek homeopatik poněkud snížit. Obecně platí, že v akutních stavech, kdy je zapotřebí dosáhnout velmi rychlé účinnosti homeopatika, podáváme 5 globulí v intervalech 5-15 minut do zlepšení potíží. Po výrazném zlepšení potíží podávejte méně často, 2-3 x denně 5 globulí do výrazného zlepšení či úplného vymizení potíží. Pokud do 2 hodin po zahájení léčby nedošlo ke zlepšení akutních potíží, je zapotřebí případ znovu uvážit a případně zahájit léčbu přípravkem jiným, jehož popis lépe odpovídá projevům nemoci u daného pacienta. Při pochybnostech se obraťte na zkušeného homeopata, nejlépe homeopata-lékaře. Nejméně 15 minut po podání homeopatického přípravku se nemá nic jíst a pít s výjimkou neperlivé vody. Při léčbě přetrvávajících a chronických obtíží se podává 2-3x denně 5 globulí do výrazného zlepšení potíží. U déletrvajících nebo opakovaných potíží trvá doba užívání homeopatika alespoň 3 týdny, a to i přes možné rychlé zlepšení zdravotního stavu. Homeopatika ve vysokých potencích (D200, 1M, 2M, 5M) se podávají v delších časových odstupech, nezřídka pouze 1x za měsíc nebo i za dva až tři měsíce. Při aplikaci vysokých potencí není výjimkou, že pro úplné vyléčení postačí podání jediné dávky. Také v akutních stavech, například po úrazu, mozkové mrtvici, komplikacích při porodu a dalších dávají zkušení homeopaté přednost silnějšímu působení vysokých potencí. Pro laickou samoléčbu však nejsou homeopatika ve vysokých potencích příliš vhodná. Důvodem je možná reakce citlivých jedinců, stejná jako při provingu, tedy zkoušení homeopatik. Léčbu vysokými potencemi, až na odůvodněné výjimky uváděné dále v tabulkové části, doporučujeme přenechat zkušenému homeopatovi. V období, kdy vymizely akutní potíže, podávejte homeopatikum v nízké nebo střední potenci méně často, nejlépe 1-2x denně 5 globulí. Homeopatika je možno podávat s výhodou i preventivně, očekáváme-li obvyklé potíže. Těmi mohou být například nespavost, tréma před zkouškou, cestovní nevolnosti (kinetózy), menstruační potíže, očekávaná chřipková vlna (zde se s úspěchem využívá komplexní přípravek Gripp–Heel), umístění dítěte do dětského kolektivu ve školce (v tomto případě se používá komplexní homeopatikum Engystol pro posílení nespecifické imunity). Výhodné je i preventivní podávání homeopatik podporujících hojení ran před plánovanou operací, termínem porodu nebo stomatologickým ošetřením. Při preventivním podávání homeopatik proti cestovním nevolnostem a kinetózám se aplikuje 5 globulí přípravku Cocculus několik minut před cestou, podání je vhodné podle potřeby v průběhu cesty opakovat. Několik dní před plánovaným chirurgickým nebo stomatologickým zákrokem je dobré užívat přípravek Arnica v potenci 5CH nebo 9CH. Tím se omezí bolestivost a lékaři pak budou nad rychlostí hojení jako u vytržení.

Při léčbě akutních onemocnění, kdy je třeba dosáhnout co nejrychlejší účinnosti homeopatika, je možné aplikovat homeopaticky aktivní roztok. Ten připravíme tak, že do přibližně ¼ litru neperlivé vody v PET lahvi přidáme 10 globulí nebo 20 kapek homeopatika, které zamýšlíme podávat. Po rozpuštění globulí s dobře uzavřenou lahví 12x energicky uhodíme dnem o podlahu nebo do dlaně druhé ruky. Síla úderu je asi jako při razítkování dokumentů. Smyslem tohoto postupu je dokonalé promísení vody s homeopatikem a přenesení homeopatické informace na vodu. Z takto připraveného roztoku upíjíme buď přímo z láhve po malých doušcích nebo k podání použijeme plastový uzávěr lahve nebo plastovou lžičku. Roztok podáváme v intervalech 5-10 minut do výrazného zlepšení akutních potíží, ke kterému by mělo dojít nejpozději do 2 hodin po zahájení léčby. K podávání homeopaticky aktivní vody nepoužívejte kovovou lžičku. Před každým podáním obsah láhve protřepáním aktivujte, nejlépe několika údery do podlahy, stolu, pohovky nebo dlaně. Homeopaticky aktivní roztok používáme s výhodou též při léčbě dětí v kojeneckém věku (podání plastovou lžičkou nebo kojeneckou lahví).

Krátkodobé zhoršení

Ve zcela výjimečných případech a pouze u mimořádně citlivých osob může po podání homeopatika dojít ke krátkodobému zhoršení potíží. Tento stav zpravidla během krátké doby (2-3 hodin) odezní a je vystřídán procesem rychlého uzdravování. Po dobu trvání tohoto zhoršení nepodávejte další dávku homeopatika. V případě, že si nejste jisti, zda se jedná o krátkodobé zhoršení, nebo o skutečné zhoršení zdravotního stavu, obraťte se na lékaře nebo zkušeného homeopata. Diagnózou, kde může prvotní zhoršení způsobit vážné zdravotní komplikace, je astma. Při homeopatické léčbě astmatu se řiďte přesně pokyny uvedenými pod heslem Astma bronchiale. Také při léčbě atopického ekzému doporučuje odborné vedení zkušeným homeopatem spíše než laickou samoléčbu.

Podávání homeopatik a současné užívání alopatických léků

Pokud to Váš zdravotní stav dovoluje a lékař schválí, nepoužívejte současně s homeopatiky alopatické (běžné) léky. V případě, že lékař trvá na podávání předepsaných léků, používejte homeopatii jako podpůrnou léčbu.

Potence homeopatik pro domácí samoléčbu

Jak již bylo uvedeno, vysoké potence (D200, respektive 200CH, 1M, 5M a vyšší) jsou velmi účinné a měly by být používány pouze po předepsání zkušeným homeopatem. Pro domácí samoléčbu jsou nejvhodnější potence nízké, zpravidla D6 nebo D12, případně 5C, 9C a 15C. Potence D30 a vyšší jsou v této knize, která je koncipována jako praktická příručka pro homeopatickou samoléčbu, uváděny pouze v těch případech, kde by léčba potencemi nižší nemusela být dostatečně účinná. Nízké a střední potence homeopatik doporučované v této příručce jsou pro účely domácí samoléčby optimální, ale v zásadě platí: nemáte-li k dispozici homeopatikum v potenci, která je uvedena, použijte potenci stejného přípravku, kterou máte k dispozici. Pro účely domácí samoléčby se přikláníme k potencím decimálním, označovaným písmenem D. Jsou to potence jemně působící, přitom velmi účinné. V odůvodněných případech jsou uvedeny potence centesimální, označované písmeny C, nebo CH. Je škoda, že se na českém trhu dosud jen málo uplatňují potence LM, které spojují výhody nízkých potencí co do jemnosti působení s výhodami vysokých potencí co do síly léčebného účinku. Zcela ojediněle se setkáváme s potencemi označovanými písmenem K, které jsou připravovány podle metody ukrajinského homeopata Korsakova. Příkladem homeopatik v K potenci může být Oscillococcinum využívané podobně jako Gripp–Heel k prevenci chřipkových onemocnění.

Hranice homeopatické samoléčby

Návody pro homeopatickou samoléčbu uváděné na webové stránce www.kezdravi.cz byly v praxi mnohokráte úspěšně ověřeny. I přes vysokou míru úspěšnosti homeopatické léčby mějte vždy na paměti: přetrvávají-li potíže, vyhledejte odbornou pomoc zkušeného odborníka, nejlépe lékaře – homeopata. Laická homeopatická samoléčba nenahrazuje nutnou první pomoc ani odbornou lékařskou péči. Přetrvávají-li potíže, nebo došlo-li ke zhoršení, kontaktujte vždy lékaře.